EM 475.0 – popis jednotek

Zadání a vývoj

Vývoj elektrických jednotek pro rychlou dopravu cestujících v okolí větších měst objednalo Ministerstvo dopravy v roce 1955. Zadání technických parametrů připravil Výzkumný ústav dopravní. První prototyp čtyřvozové jednotky pro ČSD byl postaven v letech 1957 – 59, druhý byl dokončen v polovině roku 1960. Jednotky byly určeny pro napájení 3 000 V ss a 1 500 V ss v pražském uzlu.

Mezi základními požadavky byla nejvyšší rychlost 100 km/h, zrychlení při rozjezdu 0,7 m/s2, cestovní rychlost 60km/h při středním obsazení cestujícími, na trati se stoupáním 8 o/oo, vzdáleností zastávek 3 km a pobytem 15 s.

Na řešení úkolu se podílel Výzkumný ústav kolejových vozidel Praha, Vagonka TATRA n.p. Studénka a Závody V.I.Lenina v Plzni. Výrobcem a dodavatelem prototypů byla Vagonka TATRA n.p. Studénka.

 

Popis jednotek

Každá jednotka byla tvořena dvěma tzv. technickými jednotkami. Uspořádání náprav technické jednotky bylo 2´Bo´+ Bo´2´. Oba vozy měly shodné řadové označení, “vložený” vůz měl za inventárním číslem písmeno a. Každý vůz měl vlastní výrobní číslo (na rozdíl od jednotek ř. EM 475.1. kde měly všechny 4 vozy shodné). Vozy 1. dopravní jednotky měly čísla 59741-4, 2. dopravní jednotky 59745-8.

Na čele “řídícího” vozu se nacházela kabina strojvedoucího se stanovištěm na pravé straně. Na levém bočním pultu byl spínač řízení, přepínač směru a řídící kontrolér, na pravém bočním pultě brzdiče samočinné a přímočinné brzdy. Ostatní přístroje a ovladače byly umístěny v čelním pultě. Za kabinou byl umístěn zavazadlový oddíl. Ve střední části vozidla se sníženou podlahou byl velký oddíl pro 48 sedících cestujících a na obou jeho koncích nástupní prostory s posuvnými dveřmi šíře 1676 mm. V zadním zvýšeném prostoru se nacházel malý oddíl pro cestující, záchod a po každé straně uličky strojovna. V levé se nacházel kontrolér s pohonem pneumotorem, v pravé strojovně hlavní vypínač, kompresorové soustrojí a motorgenerátorové soustrojí jako zdroj napětí 3x380/220 V 50 Hz pro pomocné pohony a osvětlení. “Vložený” vůz měl nad každým podvozkem malý oddíl pro 8 sedících cestujících a nad jedním podvozkem záchod. Velký oddíl a nástupní prostory byly stejné jako u “řídícího” vozu.

Ovládání jízdy se dělo prostřednictvím řídícího kontroléru. Ten měl 4 jízdní polohy a 2 polohy dynamické brzdy:

M – manipulace – seply stykače jízdy a přes rozjezdový odporník řídící jednotky a všech 8 motorů uzavřel trakční obvod

S – serie – oba kontroléry dokrokovaly na hospodárný stupeň, kdy všech 8 motorů bylo v serii. Kontrolér řízené jednotky krokoval samostatně, krokování kontroléru řídící jednotky bylo řízeno zařízením AREL (automatická regulace elektrických lokomotiv), které řídilo systémem relé krokování kontroléru tak, aby trakční proud byl udržován v zadaných mezích. Okamžitá hodnota proudu byla sledována prostřednictvím transduktorů. Při zhoršených adhezních podmínkách bylo možné přepínačem na stanovišti nastavit malý rozjezdový proud.

P – paralel – po můstkovém propojení obou kontrolérů a tr. motorů obou technických jednotek došlo k jejich elektrickému rozpojení a oba kontroléry již samostatně dokrokovaly na hospodárný stupeň.

Sh – 5 shuntovacích stupňů, daly se zadávat jednotlivě.

Při vrácení řídícího kontroléru do 0 se okamžitě rozeply stykače jízdy a kontroléry zkrokovaly do 0

B I a B II – dva stupně elektrodynamické brzdy

Jednotky byly vybaveny těmito brzdami:

  1. Cize buzená elektrodynamická – odporová i rekuperační. Rekuperační se však se stávající regulací neosvědčovala, a proto byla záhy zrušena.
  2. Samočinná tlaková DAKO
  3. Elektricky řízená tlaková brzda, která byla ovšem na EM 475.0003-4 nahrazena klasickou přídavnou brzdou
  4. Ruční brzda působící na podvozek pod stanovištěm strojvedoucího

 

Nátěry jednotek

EM 475.0001-02 obdržela původně nátěr zelený s šedou střechou a spodkem. EM 475.0003-04 dostala z výroby nátěr v kombinaci modrých odstínů a šedé. Tento nátěr posléze obdržela i první jednotka. Před předáním ČSD byly obě jednotky přelakovány v kombinaci šedobéžové (petrolejové) a tmavěmodré, doplněné červenými pruhy. Při příležitosti dílenských oprav byl nátěr změněn podle EM 475.1. tedy modrý s červeným proužkem.

 

Provoz jednotek

První prototypové zkoušky proběhly 7.- 9. února 1960 ve stanici Olomouc. Od března 1960 pokračovaly zkoušky obou jednotek převážně v nulté koleji mezi Běchovicemi a Českým Brodem. Zkušební provoz z cestujícími začal jízdou EM 475.0001-02 dne 22.3.1961 z Prahy do Vsetína a zpět. Druhá jednotka byla od 22.5.1961 nasazena na vlaky mezi Prahou a Kolínem.

Jednotka EM 475.0001-02 byla z provozu odstavena po požáru někdy v polovině šedesátých let, EM 475.0003-04 dosloužila v roce 1969 na rameni Nymburk – Poříčany. Obě byly úředně zrušeny 2.3.1970.

 

Zpět na úvod EM 475.0